Obrana proti černé magii
Ráno jsem se vzbudila a hned mě napadlo, že dneska nebude dobrý den, protože máme mít lektvary. Přišla jsem do Velké síně na snídani, kde už bylo spousta lidí a pustila jsem se do jídla. Pak přišel pan profesor Arkhipov a řekl nám, že budeme mít místo lektvarů obranu proti černé magii. Málem mi zaskočilo sousto jak jsem se vyděsila. Ještě se tam rozčiloval na nějaké prváky a chtěl někomu vzít žábu. To ale ještě nebylo nejhorší…
Šli jsme tedy do učebny, kde byla ta odporná klec, do které jsme se museli posadit. Byla jsem tam jen já, Alex a Narion, který se přišel podívat. Hned mě a Alexe rozsadil a začal mlít něco o tom, že člověk nesmí nikomu věřit, jen sám sobě. Prý by nás nejraději učil černou magii, ale Brumbál mu to zakázal. Za každou poznámku nám strhl body, ale Alexovi i Narionovi pak dokonce přidal za správnou odpověď. Myslela jsem, že bude hodina dobrá a že ji přežiji ve zdraví. Ale já nikdy nemám moc štěstí. Když pak Narion odešel na svou hodinu, musela jsem vyjít z té klece dopředu před katedru.
Pan profesor Arkhipov vzal hůlku a znehybnil mě, pak na mě použil omračovací kouzlo, takže chvílemi vůbec nevím co se na té hodině dělo. Povídal něco o nepřátelích, pak se zmínil i o Izákově smrti. Nejen že jsem se bála jeho, ale naštvaly mě i jeho poznámky. Pokaždé když jsem se pokusila pohnout, tak mě znovu znehybněl. Chtěl na mě naučit omračovat. Naštěstí nám dal na chvíli přestávku, tak jsme si povídali s Alexem zkrz mříže. Alex musel jít dopředu a snažit se na mě udělat to omračující kouzlo. Nějak mu to nešlo, nebo mi nechtěl ublížit, ale pokaždé, když se mu to nepovedlo, tak mě Arkhipov píchnul hůlkou, nebo mě omráčil sám.
Pak mi dokonce vzal můj plášť, hábit a klobouk. Vůbec jsem nebyla schopna nic dělat, snažila jsem se zvednout ze země, ale nešlo to. Vždy jsem se probrala a nechápala jsem, proč mě všechno tak bolí. A zase mě znehybněl. Bylo to strašné. Za chvíli jsem to už nemohla vydržet, třásla jsem se a tekly mi slzy, pak naštěstí končila hodina, když se Alexovi povedlo mě konečně omráčit. Nesnáším obranu proti černé magii, teda chtěla bych v tom být dobrá, ale ne s tímto učitelem!
Ze třídy odešel ale jen Arkhipov s Alexem, já jsem se s námahou zvedla a došla ke dveřím, které byly zamčené. Když mě pustil ven, Alex řekl, že mi musel spálit moje oblečení, aby mě Arkhipov nechal být a nic mi neudělal. On však říkal, že by si to nikdy nedovolil, že je jen hodný strýček Ivan. To určitě. Pokaždé když ho vidím se mi udělá špatně od žaludku a nejradši bych utekla. Když nás konečně pustil, tak jsme šli na formule, ale Alex musel říkat, že mi to spálil schválně! Nikdy jsem neviděla horšího učitele, tohle by pan profesor Snape nikdy neudělal!Na formulích nás pan profesor už čekal a dokonce mi půjčil jeho hábit, když zjistil že žádný nemám. Hodina nebyla vůbec zajímavá, protože jsme se jen představovali a zase došla řeč na Izáka...byla jsem ráda když to skončilo.
Nakonec byla přece jen jedna pozitivní věc, věděla jsem že má Alex někdy v září narozeniny a on je měl přesně dnes! Dala jsem mu dárek, který jsem měla připravený. On to nerad slaví, tak to nikdy nikomu neříká, řekla bych že to kromě mě nikdo nevěděl. On je na mě pořád tak hodný, ani si to nezasloužím. Uklidňoval mě, ať si pana profesora Arkhipova nevšímám, že to bude dobré. Bolelo mě ale celé tělo od těch pádů na zem, že jsem si šla raději odpočinout.
Když jsem se zase objevila ve vstupní síni, povídala jsem si s Alexem a přišel pan profesor na formule a dal mi nový hábit, plášť i klobouk. Byla jsem moc ráda. A Alex mi zase říkal samé hezké věci. Prý nikdy nedovolí, aby mi někdo ubližoval. A pak mi dal ještě nějaké slané pití od lékárníka, že mi po tom bude líp. Spíš mi je líp po jeho polibcích. Ale už jsem unavená, tak jdu spát.