Narion, Narion, Narion...
Narion a Kate…co se to děje?
Ráno jsem seděla na snídani ve Velké síni a přemýšlela, ale pořád mě rušil Wilkus, který si něco mumlal, vydala jsem se raději na vyučování. Před učebnou čekala Eluhejnsi, tak jsme si chvilku povídaly a pak začala hodina přeměňování s panem profesorem Tahanzirem. Opakovali jsme barvy vlasů a učily se nějaké nové, to bylo docela zábavné, ale do hodiny přelétl už zase Protiva a začal pro změnu se svými hloupými narážkami, po třídě rozhazoval profesorovu zeleninu a odlétl teprve ve chvíli, kdy ho profesor obarvil na zeleno.
Cestou z hodiny jsme potkaly Kat, které se podařilo mi trochu zvednout náladu, která mi ale ihned klesla, jen co jsme s El potkaly Nariona. Začal mi nadávat, vlasy jsem měla v tu chvíli černé, a potom mi vrazil facku a to jsem mu vůbec nic neudělala. Už mám toho ponižování dost, pořád mě jen někdo uráží. Na hodinu kamenů zase nikdo nepřišel, tak jsem si tam sama trénovala ještě nějaká kouzla, teda po tom, co jsem se uklidnila a nevypadala jsem jako Červená Karkulka, snad.
Před obědem jsem se stavila v pokoji, kde byla Kate, tak jsem si s ní chtěla povídat, ale ona byla zase zlá a chladně se na mě dívala, myslela jsem, že ji to třeba přejde, ale jak je vidět, tak nepřešlo. Někdy odpoledne jsem se šla podívat na knihovnu, ale ta byla zavřená. Cestou jsem potkala Kate a Briana, kteří se hádali nad Narionem, který ležel na zemi. Přišla i Kat, ale oni nám pořádně neřekli, co se stalo. Ještě, že přišel pan profesor Brumbál a zahnal všechny po menší hádce na hodinu k panu profesorovi Madrasahovi. Pak ještě něco říkal Wilkusovi o ministerstvu, ale já jsem jen stála a nemohla se vzpamatovat. Pan profesor Brumbál si se mnou povídal o Narionovi a já jsem pak odešla raději dolů do ložnice.
Pořád si nemohu zvyknout na to, že mě Narion a Kate nesnáší. Dva lidé, kterým jsem věřila, Kate mi docela radila a Narion býval můj nejlepší kamarád. Jak se asi musí cítit ostatní, třeba taková Katleen, myslela jsem, že je Kate její nejlepší kamarádka, ale hádají se pěkně…
Wilkus I. …tohle nechápu
Seděla jsem ve Velké síni úplně sama a přemýšlela o Alexovi a v tu chvíli přišel Narion a začal se mi posmívat a metal po mně různá kouzla. Byla jsem zase rudá až za ušima a snažila jsem se mu říct, ať mě nechá na pokoji, to ale nepomohlo a jen mi dál nadával. Měla jsem toho opravdu dost a ještě se do toho přimíchal Fixel.
Chtěla jsem utéct do kolejní místnosti, ale Fixel mě dohonil a ptal se mě, jestli se mu chci pomstít, ještě než jsem stačila odpovědět, přišel Narion s nějakým profesorem, kterého neznám, tak jsem řekla, že jsem v pořádku, že brečím jen tak, stejně by mi profesor nepomohl a Narion by byl na mě ještě horší. Co to ale jen ten Fixel chtěl? Vykašlala jsem se na všechny své myšlenky a šla jsem radši spát, času na přemýšlení budu mít ještě spoustu…
Wilkus II. …tak tohle už opravdu nechápu…
Dneska jsem měla narozeniny. Už je mi třináct. Když jsem se ráno probudila, vzala jsem si na sebe svoje šaty, které jsem dostala od pana profesora Kratiknota a snědla jsem čokoládu a dvě čokoládové žabky z pouti a sama sobě jsem si popřála všechno nejlepší k narozeninám. Nikdo o mých narozeninách neví, jenom Alex, který si na mě stejně nevzpomene, půlka lidí mi nadává a ti ostatní se to ještě nedozvěděli.
Ve Velké síni jsem snídala docela klidně, tedy alespoň do té doby, než mě oslovil Wilkus (!!!). Ptal se mě, jestli jsem si to rozmyslela s tou pomstou, tak jsem se ho psala jak to myslí a on mi to vysvětloval, já jsem vůbec nechápala, k čemu by mi bylo se Narionovi pomstít. Ptala jsem se, jestli až za něj udělám špinavou práci, tak mi bude pořád nadávat? On říkal, že špinavou práci udělá sám a já že budu mudlovská šmejdka pořád. Otravovalo mě, jak mě uráží, když jsem měla zase slzy v očích, tak jsem se na něj vykašlala a šla jsem pryč, on mě ale dohnal v hale a zase mi něco vysvětloval.
Přišel Eugene Brick, který byl strašně otravný a snažil se nás vyptávat, Wilkus ho pak odehnal a on někam odběhl. Wilkus mi vysvětloval, že má nějaký plán, který závisí na dodávce nějakého zboží, ale nechtěl mi nic víc říct. Když se k němu přidám prý bude procento, že se mi něco stane menší. Konečnou odpověď mu budu muset říct, až dostane tu zásilku.
Pak mě nechal být a já jsem stála a přemýšlela o tom, jak se mám tedy rozhodnout, on umí pěkně přesvědčovat, teď vůbec nevím co mám dělat, ale jestli bude Narion pořád takový, proč bych Wilkusovi nepomohla…Ale na druhou stranu, já přece Wilkuse nesnáším! Přece mu nebudu pomáhat, vždyť je to hnusák…ale už druhý den na mě byl, v porovnání s několika ostatními, docela slušný. Určitě jenom vydírá! Třeba není takový, jak se chová…
Z přemýšlení mě vytrhl Eugene, který se vynořil z rohu a ptal se mě, proč se bavím se Zmijozelákem. Co jsem mu na to měla říct? Nic mu do toho není, já se přece mohu bavit s kým budu chtít, takový prvák jako on mi do toho nebude co mluvit. On ale začal napodobovat Wilkuse a říkat přesně to, co před chvílí Wilkus! On nás špehoval! Pěkně mě tím naštval a snažila jsem se mu vysvětlit, že s ním nespolupracuji, jen si povídám a že on to nemůže pochopit. Je to strašný kluk, nemá asi co jiného na práci, než špehování! Šla jsem se raději najíst a pak přemýšlet do pokoje…
Velký boj: Narion….co s ním vlastně bylo? A co Kate? Kdo to je Nicol?
Procházela jsem se po chodbách a najednou mě zastavila profesorka, kterou jsem zatím viděla jen jednou. Má velké tlusté brýle a vypadá podivně, až strašidelně, jako nějaká zlá ježibaba a učí Jasnovidectví. Tvrdila, že prý určitě chci jít k ní do hodiny. Byla jsem trochu vylekaná, ale raději jsem šla dovnitř, tam byl Narion a Alex a venku Amabell, které se asi něco stalo.
Měla jsem se dívat do takové zvláštní, prý křišťálové, koule. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nic jsem tam neviděla, jen nějakou bílou mlhu. Mezitím mel Narion nějaké hloupé poznámky, snažila jsem si toho nevšímat a koukat na kouli. Profesorka se mě ptala, co uvnitř vidím, tak jsem říkala, že se tam něco hýbe. Klepala jsem se strachy, protože jsem opravdu nic neviděla, ale ona říkala, že je to nějaké zvíře. Kolikpak má noh? ptala se mě. Já jsem se snažila zvíře spatřit, ale neviděla jsem ho, tak jsem řekla, že má čtyři nohy. Ona tvrdila, že je to prý nějaký vzácný pták, nějaký pterokrytos nebo jak to říkala. Pak po mě ještě chtěla to, co se mi dneska zdálo a Alex měl říct výklad. Jak jsem ale mohla říct, co se mi zdálo, když to byl už asi popáté ten samý sen, zdálo se mi o Alexovi, celou noc vidím jen jeho tvář a jeho postavu a nic jiného. Musela jsem si vymyslet, že se mi zdálo o Velké síni plné lidí a Alex to vyložil tak, jakože dojde k nějakému neštěstí. Rozdala nám body a mohli jsme jít.
Seděla jsem na svém místě v Síni a ta se začala pomalu plnit. Byl tam Alex, Kate, která se tvářila pěkně povýšeně, Katleen a přišla Amabell s Narionem. Narion odešel a chvilku po něm i Kate, tak jsem si sedla k Amabell a chvíli jsme si povídaly, ale moc nám to nešlo, obě jsme byly nějaké zamlklé, ale to byla i Kat, jak jsem tak slyšela, jediný Alex byl jako vždy ukecaný. Než jsme si stačili dopovídat, tak vběhl do síně Narion s Kate, otočila jsem se, oba měli hůlku v ruce.
Probrala jsem se pod lavičkou a pěkně mě bolela levá polovina obličeje, s námahou jsem se zvedla, nade mnou stál Narion, nadával a řval všude okolo a mlátil do mě. Když jsem si zvykla na světlo od svíček, viděla jsem vedle něho stát Amabell, jak ho uklidňuje, ale on byl vzteklý a pořád na někoho metal kouzla a sprostě nadával. Viděla jsem Kate s rozzuřeným pohledem, jak někam běží a Alex a Kat leželi na zemi.
Nadával mi, že mě zabije a Amabell se ho snažila udržet, ale byl na ni pěkně zlý, horší než byl kdy na mě, vůbec jsem nevěděla, že umí být takový. Pak vzkřísil Alexe, ale byl strašně zlý, bála jsem se a brečela, on ale strašně řval. Pak strkal do Kat tak dlouho, až i ona vstala. Alex se ho snažil omráčit, v tu chvíli přiběhla Kate s profesorem Tahanzirem. Narion stál přede mnou, mířil na mě hůlkou, v očích měl příšerný výraz, strašně jsem se bála a klepala se a nemohla jsem se pohnout z místa. Pak pronesl Avada Keda…
V tu chvíli ho Alex odzbrojil a podařilo se jim ho omráčit. Vyjeveně jsem se dívala na Nariona, protože mi vůbec nedocházelo, co se v tu chvíli stalo. Klečela u něj Kate a profesor se díval, Kat byla u Amabell, pak se jim Amabell a Nariona podařilo probrat. Narion začal povídat nějaké nesmysly, jako že je Pán zla nejlepší a že on poslouchá jen svou paní Nicol. Dozvěděla jsem se, že to je Narionova sestra, která zabila jeho otce.
Narion pořád dokola něco opakoval a každou chvíli se chytil za hlavu, pak mumlal něco jako že je 15. listopadu, přitom bylo asi 8. prosince a že je u Brumbála nebo co, vůbec jsem nechápala co mu je, Amabell a Katleen brečely, Kate vysvětlovala Narionovi, že byli oba pod kletbou, Katleen povídala profesorovi, co se stalo a já jsem se konečně pohledem odtrhla od Nariona a všimla jsem si Alexe ležícího na zemi.
Úplně mi zatuhla krev v žilách, nevěděla jsem, co s ním je, ale profesor a Kate ho probrali, byl jen omráčený, tak jsem od něj raději rychle odběhla dál. On chtěl hned zaútočit na Nariona, neslyšel nic z toho, co se v síni dělo a k němu se přidala i Kat a oba tvrdili, že Narionovi nevěří. Mně konečně došlo, co se stalo a rozbrečela jsem se. Narion vůbec nechápal, proč mu Alex nadává, bylo to strašně zvláštní, pak nás ale profesor zahnal, že je večerka, tak jsem musela jít do společenské místnosti.
Celá jsem se třásla a brečela jsem a měla jsem nateklou levou tvář a oko. Narion mi skoro měsíc ubližoval, každý den mi nadával a mlátil mě, dneska mě chtěl dokonce zabít, byla bych mrtvá, nebýt Alexe a Kate, která ho omráčila. Mám jemu i Kate odpustit, když za nic nemůžou. Já jim věřím, že to byla jen kletba, ale co když je takový zlý Narion doopravdy? Ne, zlý on není, ale co když trochu? Je z kouzelnické rodiny, proč by si měl všímat mě, která nemám ani trochu kouzelnické krve?
Přišla Kate a omlouvala se mi, i když nevěděla za co, oni si oba vůbec nic nepamatují. Narion neví nic od té doby, co se vrátil do Bradavic! Nemohla jsem se na Kate podívat, tak jsem šla radši spát, ona ale vypadala fakt špatně, byla úplně bledá. Bude to od teď v Bradavicích zase lepší?
Komentáře
Přehled komentářů
pěkně napsané, a to to vůbec nebylo lehké popsat...:) taky mě to čeká, a nevím, jestli se s tím dokážu taky takhle dobře poprat... každopádně chválím :)
*****
(Alex F., 20. 11. 2007 14:59)Pěkné počteníčko, docela dlouhé. Líbilo se mi to nenašel sem žádnou chybku... Jinak mi stejně příde že Amanda stále musí myslet na Alexe jak dlouho jí to ještě vydrží =).
Nadpis
(Narion, 20. 11. 2007 14:54)fakt super článek, bomba, paráda, hustej, mastnej, prostě nevim co dal psat je to fakt dobře napsaný, hlavně ten konec! SUPR
***
(Katleen, 20. 11. 2007 16:40)