Konec školního roku
Poslední den školního roku. Ráno, hned po probuzení, jsem si rychle dobalila všechny věci, ale nějak jsem zaspala, takže když jsem dotáhla kufr do vstupní síně, tak jsme zrovna odcházeli. Takže jsme šli k lodi a tam jsme nasedli. Tak jsem se ještě koukala na hrad, protože se mi vůbec nechce domů. A na lodi pořád povídali ti dva prváci ze Zmijozelu, jsou hrozní. A ta loď se strašně houpala, že mi z toho bylo špatně.
No a u vlaku jsme si dávali kufry ven, že nám je převezou zvlášť a prvňáci to pořád nechápali a nechápali, proč jedou bez lístku a já jsem Narionovi vysvětlovala, proč se říká, že někdo jede na černo, protože to neznal, že se to říká. Pak jsme konečně nasedli do vlaku. Sedím v kupé se Samanthou, Narionem a Robertem, Robert a Samantha mlčí a nic nedělajou, tak je tu docela nuda, protože Narion odešel někam ven…
Jejda, ještě teď se musím smát, Narion když přišel, tak měl na sobě nějakou sukni červenou a halenku, vypadalo to, že si to půjčil od Amabell, ale prý měnili věci ve škole. A začal tu mluvit vysokým hlasem, jako že je prodavačka ve vlaku, ale když jsem chtěla, aby mi něco dal, tak nechtěl. No a teď koukáme z okna a povídáme si, jeli jsme teď kolem polí a stáda krav, to už jsem neviděla celý rok. No a už nějak zastavujeme, asi budeme v Londýně…
Tak a jsem doma! Hrůza, mám si prý hned uklidit v pokoji, je tu hrozný nepořádek a musím ho uklízet já, i když není ode mě. A sestra si tu lakuje nehty. Hrozně bych chtěla být zpátky v Bradavicích, nebo aspoň v Londýně. Když jsme přijeli a prošli přepážkou do Londýna, tak jsme šli do Kotle, kam nám už přinesli kufry a přišel Tom, tak si s námi povídal a dal nám jídlo a pití a šla jsem se podívat ven, jestli už nečekají rodiče a oni zrovna přijeli.
Tak jsem se rychle vrátila do kotle, abych se rozloučila. Ještě jsem si u Toma zaplatila pokoj na celé prázdniny, protože chci být v Londýně, taky mi to musí dovolit rodiče, ale to půjde. A pak jsem se naposled rozhlédla a rozloučila. Jestli mi to nedovolí, zůstanu doma dva měsíce! To nevydržím, bude se mi strašně stýskat. No tak jsem nasedla do auta a odjeli jsme domů. Nic se tu nezměnilo. Sestra ještě hubenější a zmalovanější, já jsem proti ní jako Míša Kulička. Rodiče pořád nemají čas a Charlieho mi nechtěj pustit z klece, prý je to nenormální kocour, ale já nemůžu za to, že jim loni roztrhal závěsy. A budeme se stěhovat…No jdu si něco číst…
Komentáře
Přehled komentářů
Tak to ještě v deníčku nemá...takže nevim, ale předpokládam, že čte něco, co čistokrevné kouzelníky vůbec nezajímá:D
Po dlouhe době nadpis
(Narion, 21. 12. 2007 23:26)moc ten članek nechapu a je moc kratkej! jinak dobry
kniha?
(Amanda, 23. 12. 2007 11:46)