Docela klidný den...
Dnešní den byl za poslední dobu ten nejklidnější. Málem bych řekla i nejlepší a nejšťastnější, nebýt jedné, možná dvou věcí. Nikde ale žádný přízrak, nikde žádné hloupé Fixelovy narážky, ani jeho otec. Ráno jsem se vzbudila hodně brzo, tak jsem se šla ještě proběhnout po hradě, ven se mi nechtělo, přece jen je tam po ránu zima. Sice ji mám ráda, ale muselo by do toho sněžit. Taková ta ranní lezavá zima není nic pro mě. Pak jsem se vydala do Velké síně, kde byl Brian a přišel Eugene a odporný Wilkus.
Zrovna, když jsem chtěla jít ven, jsem ve vstupní síni potkala Alexe a Nariona a přiletěl tam Protiva a zase začal vykřikovat jeho nadávky. Na snídani nás bylo celkem dost a Protiva lítal po celé síni, na zem házel melouny a dorty, které se hned rozmázly po zemi a rozbíjel konvice s čajem. Vymyslel pár nadávek jako: „Brian Borth, shnilej dort!“ nebo „Fixel je hnusný Pixel“, opakoval je pořád dokola a poléval nás čajem. Nejvíc to odnesla chudinka Eluhejnsi. Pan profesor se ho snažil uklidnit, ale Protiva nikoho neposlouchal. Wilkusovi se podařilo ho obarvit na červeno, což mi přišlo jako dobrý nápad. Kdyby aspoň nenapadl jeho.
Po snídani naštěstí všechno zmizelo, to museli mít skřítci radost…ale my v tom aspoň nemuseli šlapat, to se předtím fakt nedalo. Pak jsem si s El popovídala o našich vlasech, máme je obě teď červené, ona nechce mít své bílé a já blonďaté. Vlastně červené má Alex, takže jsme tři. Narion si je obarvit nechce, ale ten má dost červené oblečení. Ale El má navíc ještě hnědou pokožku na celém těle. Na hodině přeměňování se totiž učilo přebarvovat na zeleno a učitel jí nazpět místo její barvy přičaroval hnědou. No takoví učitelé nemají ve škole přece co dělat, když neumí ani barvy, natož pořádné přeměny. Ukazovala mi řetízek, na kterém je napsáno „Pro nejchytřejší holku“, což je podle mě fakt pravda, ona je El dost chytrá, proto je v Havraspáru. Dostala ho loni od Alexe k Vánocům, když jsem já dostala prstýnek. Tak mě napadá, co když se Alexovi předtím líbila ona? No snad po ní nekouká, ale co já vím, když nejsem u nich v koleji…
Naproti nám usnul Narion, tak jsme se ho snažily vzbudit, volaly jsme na něj a mávala jsem mu rukama před obličejem a křičela do ucha, ale asi má tvrdý spánek, když se neprobral. Probudil se až po chvíli a málem nechápal, kde je. Ptala jsem se, co kdo bude celý den dělat a Alex si ze mě (snad) dělal srandu, když říkal, že bude balit po hradě holky. Protiva zase prudil se Sevilou, ale Alex mi říkal, že by mě měl rád schovanou u sebe v posteli. Je na mě strašně hodný, nevím, proč ho pořád podezírám.
Nikdo neměl žádný nápad, tak jsem navrhla, ať jdeme ven, když je tam tak hezky. Narion chtěl počkat na Amabell, tak jsem šla já, Alex, El a Brian, oni všichni tři z Havraspáru, tak Alex říkal, že je to jako sluníčko mezi mráčkama. Možná tak podle barev, řekla bych, nebo jak to myslel? Šli jsme se podívat k Hagridovi, ale on nebyl doma, byl tak jen tesák a byly otevřené dveře, což nám přišlo nějaké divné. Ale i Tesák vypadal nějak divně, možná měl hlad, nebo tak. Chvíli jsme ho hledali venku a přišel za námi Narion bez Amabell. Chtěli jsme hrát honičku, ale nikdo nechtěl být baba, tak jsem nakonec byla první já.
Chvíli jsme se honili, byla to zábava a pak Narion řekl, že kdo bude ve Velké síni poslední, je srab. Než jsem se vzpamatovala, všichni už začali utíkat, tak jsem běžela také. První tam byl Narion, pak já, Alex, Brian a nakonec Eluhejnsi. Sotva jsem se stačila vydýchat, tak přišla Sevila a akorát doběhla El a obě se šli převléknout do normálního oblečení. V tu chvíli zrovna přišla Amabell v hezkých červených šatech a usadila se proti nám vedle Nariona. Pak přilétla nějaká sova a hodila přímo před Nariona nějaký balíček.
On vytáhl dopis a začal číst. My jsme se v tu chvíli s Amabell bavily o oblečení. Čím dále si dopis ale Narion četl, tím byl více bledý a oči mu div nevypadly z důlků. Když dočetl, tak mu vyhrkly slzy z očí a vyjekl. Začal brečet, Amabell ho obejmula a on jen před ní strčil ten dopis. Přečetla si ho a pak už nebyla řeč ani s jedním, i když jsme se z nich snažili něco dostat. Mezitím přišla zpátky El, které se najdnou začaly samy od sebe přebarvovat vlasy. Alex mi pošeptal, že asi někdo umřel, ale já nechtěla na tak hrozné věci myslet. Co by to ale bylo jiného, když tak strašně brečel? Bylo mi ho moc líto. Narion pak zvedl hlavu a ptal se, kde je Brumbál, to ale nikdo z nás nevěděl. Zvedl se a odběhl a Amabell za ním.
My jsme jen nechápavě koukali. Sevila přišla zpět s tím, že venku lítá bláznivá sova kolem Nariona, tak se tam Alex hned běžel podívat, ale nic neviděl. Já jsem si šla odskočit a ještě mě stačil naštvat Protiva jeho kecy, skoro celý zbytek dne jsem byla v kolejní místnosti, nebo jsem odpočívala a přemýšlela o Narionovi a dopisu, co v něm asi tak bylo, kdo mu ho poslal, co ho tak rozrušilo? O Sevile jsem raději nepřemýšlela, vždyť jsem si slíbila, že dokud je spolu neuvidím, tak si nic myslet nebudu. A dokonce jsem je tam nechala spolu dobrovolně. Co oči nevidí, srdce nebolí že? Proč ale musím mít takovou fantazii a všechno si domýšlet…
Komentáře
Přehled komentářů
no jo, Amanda sice žárlí dost, ale na druhou stranu, dokud nemá Sevila před jménem žádné padnoucí přídavné jméno, tak to bude ještě v mezích...:) třeba takový Wilkus, ten už je za čárou - "odporný Wilkus" mě prostě dostal :D
Žárlivka
(Alex F., 29. 10. 2007 7:14)Safra ta Amanda je vážně žárlivka :)... Jinak se mi ten článek líbil sem zvědavej co se z toho vyvrbí. Jinak na to že sem dával El náramek k vanocum sem zapoměl *červená se*
***
(Katleen, 29. 10. 2007 13:02)