Starý blázen
V jedné zapadlé vesnici žil starý muž, o kterém se říkalo, že je blázen. Kdykoliv totiž promluvil, řekl nějaké moudro, kterému nikdo kolem něj nerozuměl. Žil v chaloupce na kopci, která měla jen dvě okna a velmi rozbitou střechu. Kdykoliv pršelo, voda padala střechou přímo do studánky uprostřed chaloupky a voda stékala potůčkem dolů, do vesnice. „Domů mi prší štěstí,“ říkal, a od nikoho si ji nenechal opravit, i když mu to mnoho lidí nabízelo, snad jen ze soucitu. On byl opravdu šťastný, nic mu nechybělo.
Každé ráno, jakmile se probudil, na sebe vzal svou vestu ušitou z králičí kůže, obul si děravé boty, aby se i jeho prsty mohly podívat na svět, do pravé ruky uchopil svou dlouhou dřevěnou hůl a vyšel do jitřního slunce. Levou rukou si promnul svůj dlouhý bílý vous a modrá očka mu zajiskřila, jak se v nich odrazil jeden paprsek. „Oči jsou okno do duše,“ pronesl každé takové ráno.
Bylo jasné ráno po dešti. Posadil se na lavičku pod okny a rozhlédl se. Pod ním se rozprostírala víska, teprve se probouzela do nového dne, ale střechy se třpytily a stín ustupoval, jak jasné slunce stoupalo výš a výš k obloze. Zvedl oči k nebi. Nad starou, unavenou, ale velmi moudrou hlavou proudilo několik beránků. „Leťte, leťte beránci, a pozdravujte ode mne celý svět,“ pokynul hlavou a beránci se v jarním vánku nepatrně zachvěly, jakoby mu rozuměli a popošli dále ke sluníčku.
Stařec se usmál, až se objevil jeho nevídaně bílý chrup. Pohlédl na strom, který stál u cesty. Ten se lehce chvěl, jeho zelené lístky povlávaly ve větru, jiskřily sluncem a natáčely své tváře ke starci. Strom rozkvétal. Drobounké růžové kvítky se jemně otvíraly, zdravily nové ráno. Strom se probouzel k životu. Lehce bzučel, na květy sedaly pracovité včely. Stařec by jim rád pomohl. Z listoví vylétlo hejno ptáků, obkroužili chaloupku kolem dokola a snesli se na louku, kde usrkli z jiskřivé vody, která byla připomínkou deště. Tráva se zelenala, kapky rosy blýskaly a pomalu se rozpouštěly.
Zvedl se ze svého místa, opět pevně uchopil hůl a vykročil po cestě. Ještě se ohlédl na svou chaloupku, která ve slunci zářila jako opravdový palác, a pokračoval dál…
Náhledy fotografií ze složky Starý blázen
Komentáře
Přehled komentářů
Martina: Díky, i za ostatní komentáře;)
Pohoda...
(Martina, 11. 1. 2008 14:42)
Teda Amando, opravdu píšeš nádherně, rozhodně v tom pokračuj!! Nejen že se mi moc líbí, jak se vyjadřuje, ale i ty krásné obrazy - třeba ta studánka uprostřed chaloupky, a že do domu prší štěstí... i v té o Plutu... už se těším na další!
(zcela špatný emote) *těší se* :-D
Obrazky
(Alex F., 19. 10. 2007 15:15)No ještě sem zapoměl okomentovat výtvarné umění Narionovo, velice vydařené obrazky v postmodernim stylu *nenápadně kecá blbosti*. No k těm obrazkum hold není co dotat =)...
Dobrý
(Alex F., 19. 10. 2007 15:14)Pěkný popis :), sice se k tomu zatim ten název zatim moc nehodí, ale to určitě pokračování napraví =)... Jinak se mi to, ale líbilo :o)
Pekny
(Narion(ek), 19. 10. 2007 13:05)ten baracek je drsnej, nechtěl bych v něm bydlet :D jinak určo pokračuj dal :P
.............
(Amanda, 11. 1. 2008 23:25)